Libanon a turecký Istanbul - 4. část

27. 05. 2020 21:29:41
Cesta pomalu blíží svému konci a my se plni očekávání dostávámé blíže k domovu. A to do turisticky navštěvovaného města Turecka. Ano! Do Istanbulu.

Den osmý (3.1.2020) - Istanbul nás vítá

Vzpomínky na Libanon ještě nestihly ani vychladnout a už zde máme začátek nového příběhu. Nezačíná však hned ve slibovaném Istanbulu, ale na nedalekém mezinárodním letišti. Přilétáme ještě za hluboké tmy, proto nás v příletové hale nevítají davy turistů, ale spíše jen náhodní chodci, kteří mají podobný směr, či si pouze spletli cestu. Únava nám však nedovoluje tolik vnímat okolí, a tak hledáme nejopuštěnější kout letiště, kde si stavíme základnu a uleháme ke spánku. Do odpočinku v domácím prostředí to má ale sakra daleko...

"Konečně svítá!" Ještě poslední návštěva místní toalety, kde obsluhu za ty hodiny čekání známe už skoro jako vlastní rodinu a vyráží se konečně do toho pravého, nefalšovaného Turecka! Při cestě autobusem si nemůžeme opustit debatu o odlišnostech oproti Libanonu. Na silnicích už nevládne ten neustálý chaos, ale vše vypadá jako v jakémkoliv větším evropském městě. Aby také ne. Vždyť jsme poprvé v tomto roce vstoupili na evropskou půdu. Jak se blížíme více a více k dlouho očekávanému městu, okolní příroda mizí před očima a nahrazuje ji velká uskupení domů, paneláků a nakonec i vysokých siluet mrakodrapů. Istanbul!

Město mnoha národností, mnoha vyznání a mnoha kultur. To vše pod jednou střechou. Z jedné strany je slyšet odbíjení nedalekých kostelních hodin a ze strany druhé svolávání k ranní modlitbě. Mezitím se dostáváme až na samotný okraj Evropy. Průliv Bospor. Ohromný kráter mezi dvěma světy. Nebo přesněji mezi dvěma světadíly. Další položka na mém seznamu, kterou si mohu konečně odškrtnout. Ale to už nás autobus vyhazuje na jednom z mnoha náměstí. A hned mezi dva mlýnské kameny. Mezi chrám Hagia Sofia a mešitu Sultan Ahmed. Dvě mohutné stavby, které můžou netrénovanému oku přijít jako téměř totožné. Na obhlížení bude ale ještě času dost. Nyní musíme najít ubytování a zbavit se přebytečné zátěže. Netrvá to ani moc dlouho a už stojíme na prahu Yusra Residence, která se má stát na pár dní naším domovem. První dojmy z civilizovaného Instanbulu jsou tak silné, že přebíjí únavu a po krátké obědové pauze vyrážíme opět do víru velkoměsta.

A co dělat jako první při návštěvě Istanbulu? Jde se nakupovat... A hned do Grand Bazaaru, což je jedna z největších krytých tržnic na světě. Pokud hledané zboží nenajdete zde, tak už se jinde ani snažit nemusíte. Koberce, starožitnosti, šperky, jídlo, pití a mnoho dalšího. Je to opravdu ráj pro veškeré shopaholiky. Což není zrovna můj a Danův šálek čaje. Bloudíme tedy ze strany na stranu a při čekání plánujeme další postup. Nemůžeme se ale shodnout, a tak na chvilku usedáme v místní kavárně. Zde mi Káťa doporučuje místní lahodný nápoj Salep. Dle dostupných informací má fungovat i jako účinné afrodiziakum, což není aktuálně úplně nic pro mě, ale chutí je to příjemně sladký nápoj s nádechem skořice. Hned po tomto afrodiziakovém odpočinku pokračujeme k dalšímu kulturnímu zážitku. Je jím podzemní historická cisterna na vodu Yerebatan Sarnici. Káťa už tuto památku zná a proto se vydává prozkoumávat přilehlé ulice a kavárny. Při vstupu do sklepení si musí oči chvilku zvykat na tmu, která nás v mžiku obklopuje. Nejprve v rohu poznáváme klasické lákadlo na turisty v podobě osob navlečených do dobových kostýmů a připravených na fotografování. Samozřejmě za peníze. Následně se konečně dostáváme do samotného srdce sklepení. Rozsáhlý komplex podzemních místností, které podpírají stovky historických sloupů různých tvarů, barev a ozdob. Navíc je zde použito pouze decentní osvětlení, které celému místu dodává romantickou atmosféru. To nás ale nijak nezadržuje a už mizíme spolu s početnou skupinou k východu, kde se po chvíli opět shledáváme s Káťou a míříme dál.

Tentokrát se dostáváme do známých míst ke chrámu Hagia Sofia, kterou byl plán navštívit. Nekonečná fronta a vcelku drahý vstup nás ale rychle přemlouvá a obracíme se čelem ke druhé volbě. Mešitě Sultan Ahmed. Zde je situace o poznání lepší. Žádný vstup se neplatí a nikde žádná fronta. Zde nás prozměnu zrazuje načasování. Přicházíme zrovna v době modlitby, kdy turisté nemají do mešity umožněn přístup. Zkusíme to zítra! Veškeré kafe a salep přestávají účinkovat a únava se vrací zpět. Koukáme tedy do mapy a hledáme nejbližší cestu zpět do hotelu. A ejhle! Opět přes nákupní centrum! Nyní se jedná o Arasta bazaar. K mému překvapení se zde moc nezastavujeme a blížíme se víc a víc k cíli. Ještě nakoupit nějaké tekuté dobroty! A to je v Turecku opravdu oříšek. Není to tak, že by se alkohol nedal vůbec najít, ale cena je spjata s velkou vysokohorskou přirážkou. No co! Žijeme jen jednou! Teď už ale vážně zpět.

Krátký odpočinek a tělo je opět nedočkavé. Vyrážíme do nočního Istanbulu! Nečekejte ale žádné bujaré oslavy. Celé město je vcelku mrtvé. Otevřeno je jen několik málo obchodů s občerstvením a zábavou. V jednom z nich zkoušíme štěstí a dáváme si malou, lehkou večeři v podání středně velkého gyrosu. S plným břichem to chce nejlépe trochu klidu. A hle! Jako na zavolání se pře námi zjevuje místní podnik se shishou. Tomu říkám pěkné zakončení dne!

Den deváty (4.1.2020) - průzkumná mise "Istanbul" pokračuje

Rozlepujeme oči ještě před osmou hodinu a jediné, co nás zaručeně dostává z postele je vidina vydatné snídaně. Nejprve ale najít, kde se snídané koná. Po krátkém hledání se dostáváme do poloprázdné místnosti, která dle prvních odhadů není zcela dokončena, avšak je zde to hlavní. Vůně hotového jídla ale přebíjí prvotní šok a my usedáme ke stolu. A musím přiznat.... Je to úplný orgasmus pro mé chuťové buňky. Navíc je snídaně prostírána z rukou velmi milé a stále veselé paní. Tohle si zaslouží deset hvězdiček z pěti. Jen ta cesta teď bude asi pomalejší.

První zastávkou je Galatská věž, ke které docházíme přes velmi netradiční Galatský most. Ten je unikátní hned v několika bodech. Jedním z nich je množství rybářů, kteří zde zkouší své štěstí. Někteří z nich loví pouze pro radost, jiný jako způsob přežití a zbytek úlovky prodává v nedalekém rybím marketu. Další zajímavostí je samotný vzhled mostu. Je totiž dvoupatrový. Vrchní část obklopují výše zmínění rybáři a je zde vedena místní komunikace. Spodní část je vysloveně pro turisty. Dlouhá promenáda, která je lemována různými obchůdky a restauracemi. Samotná Galatská věž je pýchou celé čtvrti Galata. Výhled je jistě famózní, ale přes dav lidí čekajících na vstup se k tomuto místu nelze skoro ani dostat. Dáváme tedy přednost kavárně a místním obchůdkům.

Další zastávkou je neméně známý palác Topkapi s jeho přilehlou úchvatnou zahradou. Je to taktéž asi největší zelená plocha v celém Istanbulu. Trochu jako Manhattan a jeho Central park. Hned u vstupu probíhá velmi důkladná prohlídka včetně průchodu detekčním rámem. To by se ale nesměla ozvat naše česká krev. My zásadně lezeme do domu bočním vchodem. A ne jinak tomu je i dnes. Ale nebojte. Nejedná se o žádné nepatřičné vniknutí. I tento vchod je legální cestou dovnitř, jen sem někdo zapomněl dát kontrolní stanoviště. místo toho je zde pouze pojízdný krámek s občerstvením. No co, jde se nakouknout dovnitř. Většina celého objektu je samo sebou za tučné vstupné, takže se musíme spokojit s naší lowcost verzí, která se drží jen okraje celého komplexu. S tím dokážeme žít, ale trápí mě, že tím přijdeme o výhled na celý Bosporský průliv.

Najednou se opět objevujeme na známém místě u mešity Sultan Ahmed. Minule to nevyšlo, tak zkusíme další pokus! Nevím sice, jak se to povedlo, ale během chvilky jsme uvnitř a už se kocháme místním uměním. Navíc si nemůžeme pomoc a dochází i k porovnání s mešitou v Libanonu. Oproti Libanonu je tato mešita z velké části uzavřena pro turisty, kteří musí většinu interiéru sledovat pouze zpovzdálí. Není se co divit. Množství návštěvníků je zde asi tisícinásobně větší než v Mohammad Al-Amin.

To se ale den blíží opět ke svému finále, a tak nezbývá než se otočit a jít hledat večeři. A po večeři? No přeci naše shisha doupě. Tentokrát s sebou máme navíc i několik her, takže z krátkého posezení je několikahodinový herní večer.

Den desátý (5.1.2020) - návrat do běžného života

Poslední probuzení v Turecku. Poslední probuzení v Istanbulu. A hlavně poslední probuzení na naší dovolené. Nikomu se nechce balit, ale jinak to nejde. Pro přepravu na letiště využíváme hned několika místních prostředků hromadné dopravy. Prvním je samozřejmě doprava pěší. Následovaná krátkým svezením v místním metru a nakonec šup do autobusu. Vše vychází na výbornou až na malou komplikaci. Koupě jízdenky na metro. Samo o sobě žádná věda, ale pomoc přichází až od místního strážníka, který vysvětluje, jak se věci mají. Dále nás už nic nepotkává, a tak naposledy máváme Istanbulu z okna autobusu. Tentokrát neletíme z nám známého evropského letiště, ale z letiště Sabiha Gökçen, která se nachází v asijské části Istanbulu. Všichni se ale už vidíme doma, takže odbavením prolétáme jako ostřílení cestovatelé a rovnou k letadlu. Nástup se pro mě stávám ale malou noční můrou. Jako jeden z mála jsem vybrán ke kontrole hmotnosti příručního zavazadla. Váha hlásí 8,8kg, což je téměř dvě kila přes limit. Co teď? Co tu budu muset nechat? Reakce obsluhy mě ale překvapuje. "It ́s ok." Opravdu můžu jít? Ještě než stačí slečna doříct veškeré podrobnosti, beru svou krosnu a mizím v nástupním tubusu. I tak může končit dovolená.

Bylo to úžasné! Všem doporučuji jak Turecko, tak Libanon. Nenechte se rozhodit médii. Je potřeba si o daném státě udělat svůj vlastní obrázek. Každopádně s sebou vždy mějte tu správnou partu, protože zde by to rozhodně nebyla taková paráda, kdyby nebylo Dana, Helčí a Káti!!! Děkuji všem zúčastněným!!!

Autor: Jakub Kvasnička | středa 27.5.2020 21:29 | karma článku: 7.89 | přečteno: 223x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.92 | Přečteno: 484 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.36 | Přečteno: 233 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 478 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 4 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 371

Vášnivý cestovatel, který rád objevuje nové a nové krásy naší planety a pro kterého je každý kout vysněným cílem.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...